Kruhy v obilí...

22. dubna 2008 v 13:00 |  Záhady
(Kruhy v obilí již několik let nestojí příliš za řeč, samé padělky a komerce, doplňme si však rubriku o památky z časů, kdy k této proměně docházelo a prozkoumejme nějaký z piktogramů. Je čas rekapitulací a bádání. Vždyť kolik piktogramů jsme si našli čas luštit? - pozn. redakce)

"Přijeďte co nejdříve, je to ta nejlepší sezóna kruhů v dějinách", zněla emailová zpráva, kterou společnost Sirius na začátku července obdržela od Petera Sorensena, dlouholetého přítele a kolegy, který se svou kamerou každoročně brázdí vzdušný prostor nad Mekkou všech "kruhologů" - anglickým hrabstvím Wiltshire. Peterovo nadšení bylo nakažlivé - avšak na to, abychom jej mohli sdílet, bylo třeba přesvědčit se na vlastní oči. A tak jsme letos znovu vyrazili do známých míst, kam už po tolika letech jezdíme téměř jako domů. Naše výprava sice nebyla z nejpočetnějších - čítala pouze dva členy (tím druhým byl náš anglický kolega Jamie Stevenson), avšak i to stačilo na to, abychom získali přehled o letošní situaci.

"Je to tu jiné, než v předchozích letech", oznámil nám při vstupu do proslulé hospůdky The Barge Inn první známý, na kterého jsme zde narazili - dlouholetý příznivec kruhů Andy Potter. Než jsem se ho stačila zeptat, co tím myslí, nahrnula se do místnosti spousta dalších známých tváří a má otázka se vytratila v záplavě pozdravů. Brzy jsme však měli možnost předsvědčit se o jeho tvrzení sami. Především letos ubylo "stálých hostů" - lidí, kteří sem za kruhy jezdili již od samých počátků. Jak jsem se dozvěděla, řada z nich s výzkumem přestala od loňské "padělatelské horečky". Místo nich v tomto roce do Barge Inn proudily davy turistů ze všech zemí světa.

Další změna se citelně dotýkala všech seriózních badatelů, kteří sem i tentokrát přijeli zkoumat a fotografovat kruhy - na rozdíl od předchozích let již nebylo možno použít k fotografování letadlo. Doslechli jsme se, že na něčí "přímluvu" byl pilotům vydán zákaz létat nad kruhy. Jedinou alternativou byla helikoptéra či microlight - avšak v obojím případě se jednalo o poměrně drahou záležitost. Proto leteckých snímků v letošním roce výrazně ubylo - a s nimi také i proslulé diagramy Petera Sorensena, které se v minulosti pravidelně objevovaly na nástěnce v Barge Inn a informovaly všechny přítomné o nových přírůstcích. Zkrátka, výzkumníci to měli letos o něco těžší.

V momentu našeho příjezdu do Alton Barnes se v místní oblasti i v sousedních hrabstvích vyskytovalo nebývalé množství piktogramů. "Nestíháme", postěžovali si Mark a Stuart z internetového Crop Circle Connectoru. Ano, pokud se jednalo o množství, byla to sezóna vskutku podivuhodná. Avšak kvantita ještě nemusí znamenat kvalitu. Pokud pomineme více či méně smělé pokusy padělatelů, kterých letos nebylo málo, vyznačovala se celá řada těch "lepších" formací něčím, co bychom mohli nazvat nedostatkem originality. V řadě případů se jednalo o opakování tvarů a vzorů, které "tady již jednou byly" - například úctyhodná, téměř 300 metrů dlouhá formace z East Field, která se za úžasu všech "croppies" objevila 12. června (a v době naší návštěvy již tedy byla značně poničená), se v podstatě celá skládala z motivů, které se v kruzích v obilí objevovaly v letech 1985-1998. Našemu kolegovi Andreasi Müllerovi z Německa dokonce celou formaci podařilo "rozkódovat" - tj. přiřadit její jednotlivé části k odpovídajícím formacím z minulosti. Toto kopírování motivů z dřívějších let se pak vyskytlo ještě u celé řady dalších letošních piktogramů. "Opáčko před koncem tisíciletí", zazněl jeden z názorů.

Kromě těchto více či méně zdařilých napodobenin se však v okolí Alton Barnes objevilo také několik skutečně působivých formací, které se vyznačovaly nápaditostí a přesnou geometrií. Hned první z nich vyvolala kruzích výzkumníků velmi živou debatu. 4. července byl na kopci jménem Hackpen Hill (v roce 1996 se tu objevil fraktálový piktogram nazvaný "Podivný atraktor") objeven piktogram, který svou elegancí a čistým provedením nadchl snad každého návštěvníka zdejšího kraje. Tato spirálovitá formace, která některým badatelům připomínala galaxii, měřila v průměru téměř 100 metrů a nacházela se v blízkosti jednoho ze známých "bílých koní", kteří již po staletí zdobí křídové kopce Wiltshiru. Kromě velmi zdařilého provedení zaujala ještě jednou skutečností - a to velmi nápadnou spojitostí s tolik diskutovaným zatměním slunce 11. srpna. Celá formace svým vzhledem totiž výrazně připomíná tzv. Sarosův cyklus (viz diagram), 1000-1200 let trvající cyklus jednotlivých zatmění slunce, při němž se "zóny totality" pohybují od severního pólu k jižnímu. Tento cyklus započal roku 1639 a dokončen bude roku 2648. Náhoda či záměr "makerů"? To musí každý posoudit sám. Každopádně řada lidí tuto formaci považuje za to nejlepší, co letošní sezóna přinesla.

Po této události se makeři na nějakou dobu odmlčeli a na další velkolepější formaci si všichni museli nějakou dobu počkat. Mezitím se kemp v Alton Barnes začal plnit známými i novými tvářemi a večer co večer to v hospůdce Barge Inn přími vřelo vzrušenými debatami o kruzích v obilí, UFO, konci tisíciletí ... z vám čtenářům známých osobností sem zavítala například americká badatelka v oblasti únosů do UFO Barbada Lambová (viz FF ?/99), fotografové Busty Taylor a Steve Alexander, dlouholetý výzkumník Colin Andrews a další.

Průlom v čekání na novou formaci nastal v pátek 16. července. Toho dne byla na poli přímo za hospodou objevena formace, která svým tvarem připomínala pavučinu. Jak se kdosi vyjádřil, byl tento obrazec velmi dobře "načasován", neboť následujícícho dne měla v Alton Barnes vypuknout velká akce - "víkend kruhů", každoroční setkání všech kruhologů spojené s přednáškami, výstavou a prodejem fotografií, knih a nejrůznějších suvenýrů inspirovaných právě kruhy. Některým badatelům připadalo umístění formace přímo za hospodou poněkud podezřelé, jiní je přijali s povděkem jako smysl Tvůrce pro praktičnost - je přeci milé, když se výzkumník nemusí za objektem svého zájmu plahočit dlouhé kilometry.

Avšak mnohem pozoruhodnější formace než zmíněná pavučina se objevila následujícího dne na místě zvaném Cherhill poblíž Avebury. Cherhill je jakýmsi malebným přírodním amfiteátrem, jehož úbočí zdobí další ze série bílých koní. Kruhy se tu objevují s téměř železnou pravidelností každý rok. Ten letošní měl tvar devíticípé hvězdy, v jejímž centru se nacházel spirálovitý útvar, který něčím připomínal již zmíněný obrazec z Hackpen Hillu. V obilí poblíž samotné formace zanechali tvůrci svůj "podpis" ve tvaru písmenka F (s jakýmsi malým "ocáskem"). Podle kolegy Stuarta Dikea se stejný podpis objevil u jedné formace již v loňském roce. O náhodě tu můžeme mluvit jen stěží.

Zdá se, že s víkendem kruhů (který se letos skutečně vydařil a jeho návštěvnost byla bepochyby rekordní) nabrala sezóna druhý dech a od této chvíle se kruhy začaly objevovat téměř denně. 20. července, tedy den před naším odjezdem, jsme se dozvěděli o další, údajně velice složité formaci, nacházející se na tajemném místě s megalitickou stavbou nazývanou "Devil´s Den" (tj. Ďáblovo doupě). Avšak proniknout k Ďáblově doupěti nebylo záležitostí nikterak snadnou - okolní pozemky jsou totiž majetkem jistého farmáře, který se k výzkumníkům kruhů i zájemcům o megalitickou stavbu chová již léta nepřátelsky a několika z nich dokonce vyhrožoval i fyzickým násilím. Dosáhnout jeho svolení se ukázalo být nemožným - proto nezbývalo, než se na dané místo za soumraku vydat na vlastní nebezpečí. Nevoleným vůdcem naší tajné výpravy, která čítala asi 10 členů, byl náš německý kolega a tvůrce pozoruhodných diagramů Wolfgang Schindler. Pod jeho vedením jsme nepozorováni farmářem bezpečně dorazili na určené místo. Nutno přiznat, že nalezená formace ve tvaru šesticípé hvězdy byla skutečně působivá, zejména v paprscích zapadajícího slunce a v bezprostřední blízkosti tajemného dolmenu s hrozivým jménem. Výlet do neznáma se tedy vyplatil a byl i milým rozloučením s naší letošní výpravou za kruhy.

Večer před naším odjezdem jsme ještě strávili diskusí s našimi kolegy o letošní sezóně a kruzích vůbec. Bylo zajímavé vyslechnout si celou řadu velmi odlišných názorů. Někteří jednomyslně souhlasili s názorem Petera Sorensena o nejlepší sezóně v dějinách. Jiní s povzdechem konstatovali, že všechny letošní obrazce jsou zřejmě dílem padělatelů a že to nejlepší z kruhů má lidstvo již za sebou. Další pak argumentovali, že přece nezáleží na tom, zda je tvůrcem kruhů člověk či nepozemská entita - důležité je vnímat jejich krásu a onu zvláštní atmosféru, která je od samého začástku provází. Přemýšlím, v čem se letošní sezóna lišila od těch předchozích, co podstatného jí chybělo. Nemohu se ubránit pocitu, že je to právě rukopis skutečného "Makera". V duchu však vím, že se do zdejších míst příští rok zase vrátím - co kdyby tentokrát ...?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama